Už cesta na srpnové soustředění byla pozoruhodná. Řidič autobusu zabloudil, avšak s tváří hráče pokru všechny ujišťoval, že je vše v pořádku. V pořádku asi také bylo, že jsme přijeli s hodinovým zpožděním.
Trénovali jsme tvrdě, ale užili jsme si i jinak. Díky návštěvám koupaliště, honosně nazvaného Aquapark jsme byli nejen vytrénovaní, ale i opálení. Naší přítomností jsme poctili i Adršpašské skály. Zatím co Mára obdivoval přírodní úkazy, jiní se věnovali dobře propečené klobáse. Ve skalách jsme se projeli na jezírku, ke kterému byla poutavá přednáška. Kromě výletů jsme bavili i jinak, protože Lenka se Zuzkou neudržely fantasii na uzdě a vymýšlely pro nás různé hry. Například noční bojovku, ve které se vyřádili i starší nebo hru v lese, kde nás nutily přemýšlet na takovými věcmi, jako kolik členů má čtyřlístek. Také jsme museli povinně absolvovat přednášku o první pomoci, která se ukázala být zajímavější, když si musel figurant (Viky) sundat tričko.
Nejzajímavější však byly cesty na tréninky. Na poslední chvíli jsme se totiž dozvěděli, že budeme muset dojíždět do tělocvičny. Myslím, že místní na naše cestování budou ještě dlouho vzpomínat. První den nás měl odvézt autobus. Aby se neřeklo, byli jsme na smluveném místě o pět minut dříve. Jenže tou dobou byl řidič pravděpodobně ještě v posteli. Když tedy konečně přišel a my se usadili, zjistil, že mu autobus nejde nastartovat. Potom jsme pana řidiče asi dvacet minut neviděli. Jeho snaha nastartovat stařičkou Karosu byla vskutku obdivuhodná. V mysli nás najisto proklínal a upisoval svou duši ďáblu, jen když to pojede. Asi jen zázrakem jsme dojeli na trénink. Vedení rozhodlo, že takhle to dál nejde a že budeme cestovat auty. Což nebylo o nic méně dobrodružné. Nakupení zpocených a unavených těl v malém prostoru ... těžko popisovat, kdo zažil, ví, o čem mluvím.
Kdybych měla celkově zhodnotit toto soustředění, rozhodně patřilo mezi mé nejlepší a to nejen kvůli tréninkům, ale především proto, že jsem měla možnost blíže poznat lidi, se kterými trávím během školního roku poměrně dost času. Proto mi nezbývá než doufat, že budeme pořád tak dobrá parta, jako doposud.