Již pět let jezdí Kangsim Dojang na letní soustředění a letos se žádná výjimka nekonala. Sobotní ráno 5. srpna odjelo 35 členů dvou nejvyšších závodních skupin do Borotína u Tábora.
Že bude letošní soustředění jedno z nejnáročnějších nám sice trenér Marek Doxanský avizoval již v autobuse, přesto nikdo netušil, že si to na vlastní kůži ověříme už v sobotu odpoledne na prvním tréninku, ze kterého jsme všichni odcházeli naprosto odrovnaní. Ostatně stejně jako ze všech následujících.
V neděli ráno jsme začali dle obsáhlého denního programu. Čekala nás rozcvička formou běhu, dopolední a odpolední trénink, procvičení sestav, zdravověda a nově i dva dobrovolné bloky, první věnovaný nácviku exhibice a akrobacii a druhý meditaci a dechovým cvičením. Navíc měl každý znavený sportovec jednou až dvakrát týdně nárok na masáž od naší nepostradatelné zdravotnice a masérky v jedné osobě, Lenky Langhammerové. Nesmím zapomenout, že několik dní s námi cvičil i Marek Doxanský, který by jistě pokračoval, nebýt náhlého onemocnění druhého trenéra Pavla Černého.
Úkolem letošního soustředění nebylo pouze kvalitně připravit závodníky Kangsim Dojang na další závody, ale také stmelit jeho kolektiv. Možná i proto vyhlásil trenér tzv. „den patronů", který spočíval v tom, že si každý člen skupiny B vybral svůj vzor z „Áčka" a s ním poté celý trénink cvičil. Nutno podotknout, že tento nápad zaznamenal velký úspěch a společné trénování bavilo úplně všechny. Největší úspěch má však každoročně odpočinkový den. Jeho dopoledne jsme strávili hraním her a soutěžením, které připravil Johny společně s Lenkou. Odpoledne nás pak čekal výlet do města Tábora. Bohužel nám počasí nepřálo a tak jsme místo aquaparku navštívili městský systém propletených sklepních chodeb a pokochali se pohledem na město a jeho okolí z vyhlídkové věže Kotnov.
Před námi byla středa a čtvrtek, poslední dva dny tvrdého trénování. Ve čtvrtek večer u táboráku se celá skupina „B" rozdělila do dvojic a v těch po setmění vyrazila na stezku odvahy. Tam na ně čekali kluci a holky z „Áčka" a snažili se je vyděsit. Noční bojovka vedla dokonce přes zříceninu hradu, kde každý, kdo chtěl vysvobodit bílou paní musel projít hradním sklepením. Na konci čekala na všechny zasloužená, sladká odměna. Páteční trénink byl ve znamení sebeobrany, u které si všichni, před plánovaným přezkoušením první pomoci, příjemně odpočinuli. Pravidla první pomoci jsme se mohli naučit každý den na přednáškách zdravovědy, kde nám Lenka vštěpovala základy resuscitace, stabilizovanou polohu, zastavení krvácení a různé obvazové techniky. Tím ovšem páteční den nekončil. Posledním rozloučením s tělocvičnou byla až pyžamová diskotéka.
Na závěr se sluší vše zhodnotit a tak se nebojím napsat, že proběhlé soustředění bylo rozhodně jedno z nejlepších, která se konala. Pokud ovšem nebylo tím vůbec nejlepším. O zlepšení bojových schopností všech účastníků se snad ani nebudu zmiňovat a co se týká stmelení kolektivu, to se zdařilo na 170%.
Nic z toho by ovšem nebylo možné bez kvalitního zázemí, které zajišťovali nejen všichni trenéři, ale také zdravotnice Lenka a kulturní referent, organizátor legrace, zajišťovatel papírování a administrativy, zkrátka „kluk pro všechno" Honza Kolář. Těm všem patří obrovské díky a uznání. Největší si ale zaslouží Marek Doxanský, který vydržel celý týden organizovat a zajišťovat celodenní náročný program, včetně večerní akrobacie a meditací. A při tom přebíhal z tréninku do tréninku a ještě se na nás usmíval.
Věřím, že všichni zúčastnění po příjezdu domů rychle zapomněli na bolavé svaly a těší se na další soustředění, které bude jistě tak skvělé jako to letošní.